Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
Aktuality
ŠTĚŇÁTKA JSOU NA SVĚTĚ
Tak jsme se konečně dočkali a ve čtvrtek 28. října nám Megi v ranních hodinách porodila šest krásných štěňátek. Poslední dny před porodem se rozhodla zničit  zbytky naší zahrady a tak nám připravovala stále nové a nové jámy. No nic naplat nachystali jsme jí tedy její porodní bednu doma na chodbě ať máme vše pod kontrolou. Z bedny měla neskutečnou radost a vyprdla se na kopání nor. Umístění se jí však moc nezamlouvalo  a tak bedna putovala opět jako u předchozího vrhu do ložnice. Megina však když přišel její čas usoudila, že není dobré rodit v nějaké bedně, ale že tentokrát si pro svá mimina zajistí Jirkovu postel. Musím říct, že se jí to skoro podařilo, ale naštěstí jsem se vzbudila včas a stihla ji na poslední chvilku příkazem přesunout do porodní bedny. Asi za hodinu po odtoku plodové vody přišla na svět první holka, za ní následovali dva kluci a zakončili to tři holčičky. Takže letošní vrh je ve složení dva psi a čtyři feny. První štěńě se narodilo ve 3:19 a poslední v 5:31. Všechno proběhlo bez komplikací a miminům i mamince se daří dobře. Pravidelně budeme doplňovat aktuální informace o tom jak se štěňátkům daří  do záložky Štěňata.
 
 
 
JE TO JISTÉ MIMINA BUDOU
 
Megi se celou dobu od nakrytí tváří jako naprostá trouba. Plete se pod nohy a zavazí úplně všude. Chcete zvednout bednu nelze stojí tam Megča a kouká na vás, chcete něco někam položit, ale máte smůlu protože už v tu chvíli tam stojí Mega a opět kouká a k odchodu se moc nemá. Vůbec jsme tedy nepochybovali, že zůstala březí. No ale jistota je jistota a proto jsme se vypravili 25tý den od nakrytí k našemu panu doktorovi. Výprava to byla veliká protože jsme jeli v počtu dva dospělí, dítě a plyšový netopýr Čoček a na poslední chvíli jsme přibrali i Megču. Ještě, že nás pan doktor zná a ví, že těhotenství psa je u nás záležitostí celé rodiny. Megina se chovala na vyšetření vzorně a nechala si bez protestu oholit kousek bříška, abychom se mohli kouknout jak jsme na tom. Po přiložení sondy jsem začala jásat, že už vidím na monitoru štěně. Pan doktor mě však uklidnil, že to co vidím a mám z toho takovou radost není štěně, ale močový měchýř a najel kousek vedle kde už jsem při prvním pohledu až tak nic závratnýho neviděla a ono to bylo očekávané štěndo a pak další a další a celkem jsme jich s doktorem napočítali sedm a dál jsme se už se sondou nedostali protože jsme nechtěli Megince oholit celý břichoJ když se blíží pomalu zima. Všem nám pan doktor ukázal kde mají mimina pupeční čňůru a jak jsou čiperná a krásně se v plodové vodě pohybují. Máme z toho velkou radost a Meginu jsme dočasně přejmenovali na „Maminu“ Matěj si dnes po cestě do školky opakoval jak ty štěňátka mají tu pupeční šňůru a jsou v té děloze a plavčí si tam ve vodě. Už vidím, jak se dělí o nabyté informace s ostatními dětmiJ. Štěňátka se narodí koncem října a k odběru budou před vánocemi.
Teď nás čeká ještě to nejhorší najít miminům nové zodpovědné majitele u kterých se budou mít dobře a kterým budou dělat samou radost tak jako se to podařilo u minulého vrhu.
 
 
MÁME NAKRYTO!!!!
 
Hodně jsme psali o Ladynce a co že vlastně provádí Meginka? V loňském roce jsme žádná štěňátka neměli a Megča dál pokračovala ve výcviku. Protože se občas lidé zajímají kdyže budou další mimina, tak hlásím, že máme nakryto a pokud vše vyjde budou si moci zájemci mimina naložit pod vánoční stromeček. Jak je u nás dobrým zvykem tak i Megča si z nás občas docela vystřelí. Při plánování krytí jsem se spojili s hlavní poradkyní chovu Danou. Vybrali jsme pejska – pro letošek to byl pes v Polsku, ale asi se Megince do Polska nechtělo, tak než pošta doručila krycí list Mega začala hárat a to o celý dva měsíce dřív než kdykoliv předtím. No co naplat s Polákama se už domluvit nestihneme a tak nastoupil krizový plán a Dana nám vybrala pejska u nás v Čechách. Jmenuje se Lucky od Úhoště a vlastní ho pan Davídek v Krásné hoře nad Vltavou. Je to krásný velký pes s klidnou vyrovnanou povahou. Chtěli jsme mít Megču vyšetřenou, než se rozjedeme 380 km daleko ať nejedeme zbytečně. Náš pan doktor, který ovulaci určuje ze stěru měl jak napotvoru dovolenou a tak jsme museli k jinému veterináři a tam nám vzali krev. Mega se chovala vzorně a krev si nechala v klidu odebrat. Hodnoty ještě nebyly ty správný a tak jsme museli na krev ještě jednou. Tentokrát to klaplo a mi se vydali v pátek 27.8. 2010 za Luckym. Cesta z domu krásně ubíhala a protože jsme vyjeli brzo těšili jsme se, že zpět budeme tak po deváté hodině večer. No člověk míní, pánbůh mění. Za Vyškovem byla na D1 hromadná nehoda a tak jsme si postáli víc jak tři hodiny v koloně. Pršelo, bylo hnusně a sem tam jsme na jedničku popojeli pár metrů. Dobrá nálada se střídala s myšlenkami vyprdnout se na všechno a vrátit se domů. Tahle představa nás, ale naštěstí při pohledu na zadní sedadlo kde spala Megi vždycky opustila. Po nekonečné době jsme se dostali oklikami do Brna a dál frčeli dle GPS. Kolem deváté večerní jsme dorazili do cíle. Lucky se Megince očividně „líbil“. Cesta domů probíhala již o poznání klidněji i když paní z GPS se s námi chvilkami přestávala bavit a pak jsme se museli vracet na správnou cestu. No co asi už byla za celý den taky unavená. Domů jsme dojeli v jednu hodinu ráno unavení a rozlámaní a teď čekáme jestli celá tahle naše cesta nebyla zbytečná.  
 
 
LETOŠNÍ LÉTO
 
 
 
Omlouváme se všem, že naše stránky byly delší dobu „mrtvé“, ale nějak se nám nedostávalo času na jejich pravidelnou aktualizaci a to z důvodu, že celé léto jedna akce stíhala druhou. Někdy koncem května jsem se s naším kynologickým klubem KK Šternberk Pod Šibeníkem začali zúčastňovat různých předváděcích akcí a to především pro děti, ať už v rámci akcí pořádaných ve školkách nebo na dětských dnech a s příchodem prázdnin jsme zavítali  na dětské tábory. Musím říct, že náš domácí tandem Australský ovčák Ladyna a Československý vlčák Megi měli většinou mezi dětmi početný fanklub a když jsme přemýšleli proč, tak jsme zjistili, že to není tím že bychom byli nejlepší, ale naše holky v řadě mezi německými ovčáky, labradory a rotwailerem byly prostě jiné. Vybočovali z řady běžně na ulici vídaných plemen a tím na sebe strhávali pozornost dětiček. S Ladynkou jsme nacvičili jako „volnou disciplínu“ výskok do náruče a  tím jsme si naklonili nejmladší část obecenstva. Co na tom, že když jsem se pak vyšla v plavkách k vodě vypadala jsem jako když mě doma mlátí, protože drápky při výskoku způsobili „nějakou“ tu modřinu. Když jsme skončili a děti si mohli některé pejsky pohladit tak se Ladyna po ručkama doslova ztrácela. Megince stačilo při ukázkách obran pořádně vycenit zuby, to oceňovali především kluci a někteří dokonce hlasitě fandili. No užívali jsme si to.
Na dovolenou jsme se letos jako každým rokem vypravili do Čech k Vaškovi Zeiskovi, který pořádá výcvikové tábory pro psi. Letos nás čekal v Bělicích u Blatné. Kromě starých známých jsme potkali i spoustu nových bezvadných lidiček. Celý týden jsme přizpůsobili jedinému cíly aby Ladynka konečně ukořistila nějakou zkoušku. To se nám podařilo a tak jsme letos v Bělicích složili zkoušku ZOP a to na 94 bodů ze 100 se známkou výborná. Spokojenost byla veliká a jak už to bývá s jídlem roste chuť a tak jsme se po příjezdu domů vrhli na přípravu na další zkoušku. Tuto přípravu jsme završili v neděli 5.9. kdy jsem na domácím kynologickém cvičišti složili zkoušku ZZO a opět na výbornou – 56 bodů z šedesáti. Celou naši letošní snahu završíme tuto sobotu kdy jsem s Ladynou přihlášeni na naše první závody. Bude to premiéra pro nás obě tak držte palce.
Shrnutí letošního léta – jsme unavení, padáme na hubu, ale stálo to za to !!!!!
 
 
 
 
 
 
   
 
Dětský den našeho kynologického klubu
 
Tak jako každým rokem se v září konala u nás na cvičáku ve Šternberku akce s názvem Velký psí den aneb rozloučení s prázdninami.  I když šlo o akci převážně pro děti našli se soutěžící i z řad důchodců. Takže si užil každý. Protože šlo hlavně o děti nemohl Matěj na akci chybět a protože byla postavena soutěžní trať v duchu agillity nasadili jsme do boje Ladynu, která s ním vytvořila soutěžní dvojici. Jak se ukázalo šlo o vyrovnanou dvojici - hlavně co se váhy týče. Ladyněných dvacet kilo se rovnalo přesně Matějovým dvaceti kilogramům a tak jsem vyrazila na trať jako doprovod. Slalom jsme zvládly. Tunel si dali oba současně a byli oba fakt dobří - vylezli vzorně hlava, hlava. Špekáčků zavěšených na překážce si naštěstí Ladyna nevšimla a tak jsme pokročili k překážce kde se opět ukázal váhový hendikep. Lady do koleček nastoupila, ale Matěj neměl sílu ji převést. No nic naplat nastoupila jsem jako záloha. Dál už vše probíhalo úspěšně. No do boje o medajle jsme letos nezasáhli, ale posbírali jsme cenné zkušenosti do příštího ročníku.
Kromě soutěže se psi jsme si zastříleli z luku, painbolové pistole, svezli se na koních. Potkali jsme spoustu starých i nových známých a proto se těšíme na další ročník.  Více fotek z dětského dne najdete ve fotogalerii.
 
 
  •  

    Ať žije letošní dovolená aneb těšíme se na další
Tak je tu letošní doba dovolených. S výběrem kam letos vyrazíme nebyl žádný problém. Už dopředu bylo rozhodnuto, že vyrazíme jako každý rok k Vaškovi Zeiskovi na jeho  výcvikový tábor s čévéčky. Letos z důvodu opravy tábora v Bělohradu jsme měli 27.7. vyrazit do Sedlic v jižních Čechách. No co změna je život. Už na jaře jsme po mailech zjišťovali koho ze známých tam potkáme. Přípravy na dovolenou nám zkazil fakt, že Jirkovo vykloubené rameno si vyžádá dlouhodobé léčení a tudíž letos na dovču nejede a s ním zůstává doma i Megča. No tak aspoň nemusíme shánět hlídání pro koně a další zvířata. Když přišel den D  přesedlala jsem ze své malé opel korzičky do Jirkovýho teréńáka, naložila Matěje, dědu, Ladynu s Adinou, na střechu auta dostala zavazadlový box a s poučením ať se necpu pod nízký mosty a hlásím průběžně jestli jsme ještě živý vyrazila na cestu po dálnici D1. Cesta proběhla bez problémů a po 4 a 1/2 hodinách jsme vjížděli do areálu tábora. Vybrali jsme si  chatku a zabydleli jsme se. Pši uvítali, že 50m od tábora je obrovský rybník kde mohli řádit do sytosti. To ocenila hlavně Ladyna, která byla určitě v minulým životě kachnou.
 
Známých tu byla spousta. Věnka s belgičákem Goranem, Saša s rodinou a jezevčíkem Pufem a dorazila i Lucka s celou smečkou Eden severu a to včetně všech třech krysaříků a spousta dalších. Ty co jsme neznali jsme poznali při tanečním večeru, na který Venca jako vždy naplánoval několik žertovných her a tak jsme po jídelně frčeli jako mašinky a při hře na molekuly zavzpomínali na studentská léta a hodiny chemie. Letos jsme jeli do Sedlic s jasným cílem a to že dědova basetka Adina se pokusí složit zkoušky ZOP. Hned od druhého dne - jen co jsme s Matějem navšívi pohotovost neb dostal horečky a bolelo ho v krku, se děda vrhl na přípravu na zkoušky.  S Ladynou jsme se připravovala taky, ale je to ještě trdlo a protože nemáme zmáknuté odložení, tak jsme to nechali až na příští rok. Dopoledne i odpoledne nám byl k dispozici figurant Petr Jílek alias trenér a tak během týdne nám Ladyna začala docela pěkně kousat na peška. Ve středu nám Vašek oznámil, že zkoužky ZOP budou místo v pátek již ve čtvrtek. Byl to šok - každý den k nácviku dobrý, ale nedalo se nic dělat. Přijela rozhodčí a jako první šli na řadu ZOPkaři. Sešla se super skupina lidí. Jeden držel palce druhýmu. Už vím, jak je rodičům, když děti dělají ve škole zkoušky. Jak já byla nervní když byl děda na place. S malým jsme seděli a celou dobu mu drželi palce. Vyplatilo se a děda s Ádou složili úspěšně zoušku ZOP s výslednejma 83 bodama ze sta. Úspěšní byli i ostatní a paní rozhodčí bylo moooc spokojená a všechny chválila.  Radost byla obrovská. Áda se tak stala jednou z mála basetů v republice, která má zkoušku ze sportovní kynologie. Udělali jsme společné foto úspěšných zkouškařů a šli slavit.
 
 
 
Dál už čas utíkal jako voda. Každý den jsme trochu se psi pocvičili. Jezdili jsme na výlety. Navštívili jsme středověkou krčmu v Písku, zámek v Blatné. Chodili jsme se koupat do rybníka. Vzhledem k tomu, že šlo o chovný rybník nebyl problém narazit tam na pěkného vánočního kapříka. Večer poseděli a pokecali s kamarády.  Poslední večer byl táborák a pro děti a později i pro dospělé byla připravena ohnivá cesta. V den odjezdu proběhlo sčítání bodíků a vyhodnocení dětské celotáborové hry. Všichni jsme se rozloučili nasedli do sluncem rozpařených aut a vydali se směrem k domovu. V hlavě jsme si všichni odnášeli jednu myšlenku a to, že už víme kam pojedeme příští rok na dovolenou. Ještě nevíme kde Vašek tábor uspořádá, ale víme, že tam budeme.
PS: zbylé fotky z tábora najdete fe fotogalerii
 
 
 
 
 
 
 
Jak jsme to zvládli
 
Jak už to tak bývá, tak když si člověk něco naplánuje, tak to většinou dopadne úplně jinak. Megča nám letos vylínala hned v únoru a protože letos byla v Brně kromě výstavy psů také výstava koček a hlodavců a hospodářských zvířat a já nevím čeho všeho ještě, rozhodli jsme se že se do Brna vypravíme a když už tam budeme tak vezmeme Megču a Ádu s sebou ať se holky trochu prezentují. Já vystavím basetku Ádu a Jiřík si jako vždycky předvede Megču. Termín výstavy se blížil vše bylo krásně naplánována až telefonát do práce, kdy Jirka volal, že má vykloubené rameno a neschopenku tak minimálně na měsíc všechno změnil a navrch začala Mega podruhé línat. No paráda letos se s tím musím poprat sama.
Cestu autem do Brna jsem si předříkávala několik dní dopředu a přesunovala čas odjezdu abych se tam dostala včas a plánovala jak stihnu oba kruhy když jsou každý  jak naschvál v jiném pavilonu. Když přišel den D naložila jsem do auta dva psi, dítě a své rodiče (to abychom pokryli oba kruhy a hlídání dítěte) a vyrazila směr Brno. Cesta proběhla hladce až těsně před výstavištěm jsme se zařadili do fronty aut, která jak se ukázalo se cpala přímo do areálu k zaparkování. Tento omyl se ukázal jako obrovská výhoda, protože jsme si mohli do auta průběžně odnášet zakoupené věci a zase si z něj vytahovat svačiny a pití.
První byla neřadě Áda, ale s ní se nám moc nedařilo. Pan rozhodčí byl z Polska a dal nám VD. Naše první, jinak jsme šli vždycky za výbornou. Jak se ukázalo i ostatní byli z jeho posudků rozčarováni. No nedá se nic dělat. Hnala jsem si to fofrem ke kruhu s čévéčkama. U kruhu jsme potkali známé tak jsme prohodili pár vět a šlo se do kruhu. Nastoupila jsem společně s dalšíma 4 fenama a všechny vypadali moc pěkně. Venku nám držel palce táta a Lucka Novoveská – chovatelka Megy a naše kamarádka.  Paní rozhodčí všechny prohlídla, nechala nás proběhnout a ohodnotila nás známkou výborná 1 a titulem CAC. Tak to jsem nečekala. Postoupily jsme do boje o CACIBA, kde se k nám přidala právě Lucka se Skarletkou, která vyhrála v mezitřídě. Boj o CACIBA proběhl v prima náladě. Tentokrát jsme vyhrály mi a k medaili za CAC jsme přidali i pohár za CACIBA. Domů jsme poslali foto Megi s pohárem a medailí ať si Jiřík taky vychutná naši chvilku slávy. Koukli jsme na morčata, krávy, prasata a další havěť. U traktorů Matěj dostal dva balónky a vyrazili jsme spokojení k domovu. Celá akce se podařila, počasí bylo super takže co víc jsme si mohli přát.

 

 

 

Brno 2009,MVP INTERCANIS,CAC+CACIB-FCI,Tak konečně jsme to zvládli!
INTERCANIS Brno 2009,CAC?CACIB-FCI,Tak konečně to máme doma! 

 

Jak jde u nás život?

 Jak štěňátka odjela tak jsme se začali věnovat hlavně výcviku. Pravidelně jezdíme v neděli na cvičiště do Šternberka.  Teda, ne že by nám cvičení nějak hooodně šlo, ale snažíme se a tak se občas ukazují někdy menší a někdy větší pokroky. Hlavně Mega se zařadila mezi pokročilý a dobře mezi ně zapadla no a Ladyna stále lumpačí mezi začátečníky a asi si tam ještě pobude. Začali chodit další nováčci a tak už nevypadáme jako úplní troubové.

Máme zprávy od některých z našich štěňátek. Jonik Arbucklik, který byl už jako malý štěndo velký kliďas a pohodář se ukázal jako destruktor zařízení a majitelé si budou muset pořídit novou sedačku a ještě jim zbaštil maso na řízky na dva dny.  Alfa (doma malá Megi po mamince) je vášnivá čtenářka, ale nikdo další už si po ní knihu nepřečte a Anička (doma Tara) je na vycházkách pěkný čuně a panička  ji socializuje, aby společně mohly vyrazit na nějakou výstavu a mi jim budeme všichni držet palce, aby dobře dopadly.

Tak jako mi cvičíme tak i děda  s baseticí Adinou se s příchodem jara začal věnovat výcviku a připravuje se, aby mohli společně v létě vyzkoušet zkoušky ZOP. Pokud se mu to povede tak bude Áda asi jedinou baseticí, která by měla složeny zkoušky ze sportovní kynologie.  Ádu jsme přihlásili na výstavu do Brna, která se bude konat v červnu a jak to vypadá, tak vyplníme přihlášku i Megi. Po štěňatech se krásně zpravila a je už celá přelínaná a rozhodčím lby se mohla líbit.

Do fotogalerie přidáváme nějaké fotky ze společných vycházek

 

  

 

 

 1.3.2009 i poslední holky našly nové  páníčky

Tak i poslední dvě holky našly své nové páníčky. Alfa odjela do Prahy a byla přejmenována po mamince na Megi a Aschenka našla nový domov v rodině se dvěma malýma dětma v Zábřehu na Moravě. Pevně věříme, že majitelé budou s malými vlčaty spokojení a ty jim naopak budou dělat jen samou radost a žádnou starost. Jak si užívají majitelé našeho jediného pejska Arbuckla Jona dokazují fota, která jsme od majitelů dostali. Nutno poznamenat, že Jon byl jedno z nejklidnějších štěňátek z vrhu.

Jinak máma Megi začala chodit znovu s Jirkou na cvičák a teprve teď v jejích čtyřech letech se začala zajímat o figuranta a trošku slušně kousat. Pěkně chodí áčko tam i zpět. Za malý úplatek  proběhne revír. Rychlost to rozhodně není závratná, ale snažíme se. Australačka Ladyna se mnou se  cvičením teprve začíná a tak jsme dnešek absolvovali v tříčlené skupině začátečníků. Výcvikář nás nešetřil a tak nám na konci cvičáku už to chození u nohy docela šlo. Bylo ještě dost sněhu tak jsme se všichni i řádně zapotili. Psovodi na tom byli podsatně hůř jak psi. Jo kondička po zimě není nic moc:))

 Aschenka odjíždí s paničkou do Zábřehu na Moravě

 

 Alfa (malá Megi) s páníky zamířila do Prahy

 

 Jonik Arbuclik doma řádí jak neřízená střela.  Papír měl necelou minutu a jak dopad. Podle toho jak se tváří to úúúrčitě roztrhal někdo jinej.

 

17.2.2009 přidány fotky holek, které hledají páníky

Obě holky jsou pěkné rošťandy a stále jim hledáme hodné páníky, kteří  je budou mít rádi. Napadla spousta sněhu a tak jsme vyrazili znovu do přírody. Holky mají vycházky rády. Měli jsme velkou snahu pořídit pár nových fotek, ale z digitálu nám vylezla spousta černých čumáčků a taky už máme hezkou řádku zadečků a ocásků kromě ocásku naší australajdy (má jej kupírovaný) ale použitelné opravdu nebyly. Takže aspoň aktuální foto Aschenky a Alfiny.

Znovu jsme začali chodit na cvičák. Jirka s vlčandou Megi - mámou štěňat a já s australajdou Lady. No byl to horor jak se nám podaří ukořistit nějaká fota tak dodáme. Ladyna prožívala svůj první cvičák v životě naplno a blafáním o sobě dávala vědět celé dopoledne co jsme tam byli. Megča už je máza, tak to vzala v klidu, ale její odložení do sněhu mluvilo za vše. Jediná si nechávala pod břichem pět čísel volného místa a výraz ve tvaři mluvil za vše a jasně nám naznačoval, co si o tom myslí.

 

 Ascha

 

 Alfa

 

10.2.2009 Alfa a Ascha hledají své nové páníčky

Doma zůstávají poslední dvě holky Alfa a Ascha. Obě jsou klidné, vyrovnané povahy a pěkného exteriéru. Doma už začínaly hodně lumpačit a tak když se oteplilo přestěhovaly se holky ven k ostatním psům. V noci spí s mámou v boudě a jinak celý den řádí na zahradě. Člověk by neřekl, že když jsou venku dvě štěňata tak není kam položit nohu. Dělají radost nejen nám, ale i kolemjdoucím, hlavně dětem co se vracejí ze školy. Holky společně s celou smečkou pomalu podnikají s námi vycházky do okolních lesů a moooc se jim to líbí. Nám taky, protože potom krásně spinkají v seníku. Pokud budete mít zájem přijeďte se na holky kouknout.

 Smečka v lese

 Sníh, to je paráda

 Když už nemůžem, páníčci nás poponesou

 Po vycházce se krásně lenoší (a hlavně se pak štěńátka dobře fotí)

 Domácí pohoda

 

Ája a Annie

Ájinka nám odcestovala až na východní Slovensko. Čekala ji dlouhá cesta vlakem s novým páníčkem. Jak jsme se dozvěděli z mailiku Ájinka téměř šestihodinovou cestu prospinkala a zabydluje se v novém domově. Jako poslední zatím odjela Annie (u nás Anička). Ta našla nový domov v Bohumíně s rodině s šestiměsíčním bišonem a dvěma malými dětmi. Anička byla hodně klidná fenka a jak jsme se dozvěděli tak se v novém domově krásně zabydlela. Skamarádila se s bišoní slečnou takže spolu už pěkně lumpačí. Nový majitelé si ji přejmenovali na Taru a myslím, že toto jméno jí bude slušet.

 

 

21.1.2009 Štěňatům je již 7 týdnů

jsou samostatná, odčervená, čipovaná a připravená k odběru. Náš jediný pejsek z vrhu Arbuckle Jon má již své majitele a spoustu nových kamarádů. Holky Ája, Alfa, Ascha, Annie a Angie ještě čekají na své páníky. Jsou jako pytel blech a mámě dávají pěkně zabrat. Pokud se Vám některá z nich líbí, tak nás kontaktujte na 731211593

1 Fena Ája

 

 

2 Fena Alfa

 

3. FENA Annie

 

 

4. Fena Angie

 

 

4 Fena Ascha

 

 

 Matěj s Jonem Arbucklem

 

 

Jéje venku napadl sníh, to to studí

 

 

Už běžíme ven

 

 

 

Štěňátkům jsou tři týdny

a již si začínají sama hrát. Mají zoubky a tak Megi pomaličku omezuje kojení a  nám začíná čas přikrmování. Štěňátka jsou s námi doma a tak  jsou velmi omazlená. Některá z nich se projevují jako pěkní rošťáci a jiná jsou neskutečně mazlivá. Kdo bude  mít zájem může se přijet na vlastní oči podívat jak nám smečka krásně roste.

  

Máme štěňata

Dne 6.12.2008 Československý vlčák Megane Eden Severu porodila 6 štěňat. Otcem je francouzský Prinz Drakon Arimminum. Oba rodiče jsou výstavně i pracovně úspěšní s klidnými a vyrovnanými povahami. Štěňata budou vychována v rodinném prostředí s kontaktem s ostatními domácími zvířaty. Chovatelský servis samozřejmostí. Štěňata budou řádně odčervena, očkována a čipována.

 

  /p>

 
TOPlist
Návštěvnost:   |  Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek